Ty

Plníš stránky mého deníku,

je mi pořád do breku.

Vstupuješ ke mně jen v mých snech.

Když vidím tě, není mi do smíchu,

piju zvolna z hořkého kalichu.

Občas prostě nepopadám dech.

Slza padá mi z tváře,

pláču si tiše do polštáře.

Mám před sebou své vzpomínky.

Jak vodní pára se vytratí,

jak sny, které mlha pozlatí.

Když házels mi do okna kamínky.

Pomalu mizíš v zapomnění,

chci oživit to, co dávno není.

Když hladil si mě po vlasech.

Nechci zahodit to co bylo krásný,

bohužel teď je všechno jasný.

Ty chvíle jsou už jen v mých snech.

A.Líbalová